Chorvatští vojáci po boku našich povstalců na Nymbursku
Jednou z mála známých epizod květnového povstání českého lidu, je vystoupení chorvatských vojáků po boku našich povstalců na Nymbursku. Dvě roty pravidelné armády Nezávislého Chorvatského Státu (Domobrany Hrvatski) byly od léta roku 1944 dislokovány u německé posádky letiště Milovice (velitel generál Rüdiger) kam se dostaly spolu s Němci ustupujícími z Balkánu. Jednalo se o jednotku námořníků a pravděpodobně o rotu horské pěchoty. Veliteli byl nadpor. Ivan Babič a Milan Gregorovič.
Německé velení tyto jednotky pověřilo ostrahou muničního skladu Jívák, nalézajícího se v lese u obce Loučeň, vzdálené od Milovic asi 20km. V této lokalitě se nacházela zbudovaná trampská osada u místního rybníka a procházela tudy úzkorozchodná železniční trať, původně sloužící ke svozu cukrové řepy do cukrovaru Vlkava. Tuto trať hodlali Němci využívat k přepravě letecké munice až na letiště Milovice. Na úpravě trati a překladišť pracoval v té době oddíl vládního vojska. Dokonce války se ji však nepodařilo zprovoznit a k přepravě munice bylo stále potřeba používat nákladní automobily Büssing, které se později staly kořistí místních povstalců.
Chorvatští vojáci byli nejprve ubytováni v hostinci Patřín, později si sami vybudovali zázemí přímo ve skladu Jívák. V době jejich pobytu v místním hostinci navázali přátelské vztahy s místním obyvatelstvem, byli poměrně oblíbení, zejména díky jejich balkánským písním. Již koncem dubna 1945 začíná působit v nedalekých Jabkenicích partyzánský oddíl pod vedením komunisty, akademického malíře Pavla Hložka a dále v okr. městě Nymburce začíná vznikat ilegální revoluční výbor v jehož čele stojí Viktor Boháč a vojenský velitel major Nouzák. Obě tyto centra protinacistického odporu upírají svůj zájem právě na tento muniční sklad, neboť zde je předpoklad získání většího množství zbraní pro plánované povstání českého lidu.
V únoru 1945 se setkává Viktor Boháč na tajné schůzce s jednak velením Jabkenických partyzánů a prostřednictvím spojky pana Zahradníčka i s jedním z Chorvatů, Božou Ansulovičem. Schůzce je přítomen i zástupce velitele muničního skladu Jívák, nadpor. Feldeho, oberfeldwebel Alfréd Normann (rakouský Čech).
Je dohodnuto, že v případě protiněmeckého vystoupení českého obyvatelstva přejdou Chorvaté na českou stranu, německý velitel Felde bude internován a zbraně budou vydány českým povstalcům.
Jak bylo domluveno tak se i stalo. 2.5. 1945 vypuklo v Nymburce povstání. Ilegální RNV s V. Boháčem v čele, vystoupil z ilegality a ujal se vedení. Zaměstnanci železničních dílen a depa přerušili práci a začali odzbrojovat německé vojáky. Německým represivním složkám, především Jičínskému gestapu, se sice podařilo na dva dny povstání ještě utlumit, ale již od 5.5. začínají především v okolí Nymburka střety s německou branou mocí.
5.5.přichází k muničnímu skladu oddíl Pavla Hložka a plánuje vzít sklad útokem. Vzniklou situaci řeší kapitán Maciálek vyslaný z nyburského RNV, jemuž je Alfrédem Normannem sklad předán bez boje a začíná odvážení zbraní. Chorvati se přidávají k českým revolučním bojovníkům a spolu s Hložkovými partyzány se později zúčastní bojů v obci Mcely a Ledce.
6.5. dopoledne telefonuje přímo velitel letiště Milovice generál Rüdiger na Jívák Feldemu (ten je však již internován na Loučeni spolu s dalšími Němci) hovor místo něj přebírá Normann a dostává příkaz sklad bránit proti případným povstalcům, pokud by to situace vyžadovala, vyhodit ho do povětří. K posílení ostrahy posílá dva tanky. V odpoledních .hodinách skutečně dorazí dva tanky, nic netušící osádky jsou však ze strojů vylákány Chorvaty ven a zajaty. Oba stroje se tak dostávají do povstaleckých rukou. Jelikož se jedná o Němci používané tanky české výroby LT38, přihlásilo se v Nymburce na výzvu majora Nouzáka, několik čs. bývalých vojáků, kteří dokázali tyto stroje obsluhovat a byli ihned odesláni na Jívák a s těmito tanky odjeli. Tanky byli opatřeny barevnými nápisy ČSR a Čs. vlajkou. Jeden z nich z důvodu poruchy zůstal stát na Loučeni a byl ukryt ve stodole. Druhý zasáhl do bojů a zúčastnil se i slavnostního příjezdu do Nymburka 10.5.
7.5. Jsou si již Němci plně vědomi nastalé situace a vysílají k potlačení povstání na Loučeni a v okolí silnou vojenskou jednotku vyzbrojenou i pancéřovými vozidly. Jednotka je rozdělena do třech kolon a celou oblast bere do kleští. Cestou za sebou zanechává první mrtvé české povstalce. Dochází k prudkým bojům na Loučeni, ve Mcelích a největšímu střetnutí v obci Ledce, kde si vyžádá 40 životů našich vlastenců. Okupanti obsazují znovu Jivák, na Loučeni osvobozují své zajaté spolubojovníky, popravují jejich stráže a pro spolupráci s RNV i Alfréda Normanna.
Těchto bojů se aktivně zúčastňuje i brigáda „maršál Tito“ jak si naši Chorvati začali říkat. Zde mají ale i své první padlé, jejíchž pomníčky zůstaly zachovány až do dnešních dnů. Přestřelky pokračují s menší intenzitou i 8. a 9.5.
10.5. je již Nymburk zcela svobodný. V průběhu posledních 3 dnů se podařilo místních povstalců zadržet 2500 německých vojáků a velké množství jejich techniky. Už jen dychtivě očekávají příjezd Rudé armády, osvoboditelky od nacizmu. Ráno toho dne se rozšířila zpráva, že Rudá armáda je již na cestě z Prahy a že již během dopoledne ji bude moci nymburský lid uvítat. Na náměstí se shromáždili veliké davy obyvatel s květinami a krojovanými děvčaty očekávajíce její příjezd.
Bohužel se dostavilo zklamání, neboť přijel jen jeden automobil se sovětským poručíkem, který oznámil že jednotky se zdržely v Praze a přijedou až večer. Zklamání lidu dychtícího vítat osvoboditele, netrvalo však dlouho, neboť se již ozývá rachot tankových pásů a těžkých nákladních automobilů. Nepřijíždějí však ze strany kde jsou očekáváni , nýbrž ze strany opačné a není to Rudá armáda, ale Hložkovi Jabkeničtí partyzáni, revoluční bojovníci z Loučeně a Chorvati z Jíváku.
Dočkali se na nymburském náměstí velmi vřelého přijetí, srovnatelného s uvítáním Rudé armády v 19h večer.
Jaroslav Kupec