Pocta obětem ke 100. výročí bojů o Slovensko
v Nymburce u pomníku padlých
Uvedení akce ČsOL ke 100. výročí bojů o Slovensko
v Nymburce pod hradbami 19. 10. 2019
Vážení spoluobčané.
dovolte, abych vám jako historik a zástupce spolupořadatelské poděbradské jednoty ČsOL připomenul tři místní oběti bojů o Slovensko. Boje s Maďary začaly bezprostředně po vzniku čs. státu. Před příchodem našich legionářů z Itálie a Francie se jich spolu s nepočetnými jednotkami nové čs. armády účastnili především sokolští dobrovolníci. Starosta České obce sokolské totiž zpočátku zastupoval vrchního velitele čs. branné moci. Také v Nymburce se již v listopadu poměrně rychle zformovala sokolská setnina (rota), čítající na 130 dobrovolníků ve věku 17-21 let. V jejím čele stanuli záložní důstojníci, poručíci Aksamit, Chaloupka, Pek a praporčík Blažek. Pušky a 2 kulomety pohotově získali od posádky v Čáslavi a jejich slavnostní pochod na nymburské nádraží se uskutečnil za zpěvu narychlo k tomu složené bojové písně. V ní naši sokolové a jejich vrstevníci v duchu dobové stylizace odhodlaně stvrzovali: „Nás nezalekne boje ryk, ni na smrt čáka jistá, nás sráží v mocný, pevný šik k Slovákům láska čistá. S tou láskou půjdem v každou seč s Maďarem, vrahem krutým, bij – padni – ale neuteč, buď naším heslem svatým.“ Sokolské členství nebo idealistické vlastenectví nebylo během poválečné mizerie jediným motivem pro přihlášku do jednotky, která proto měla pestré sociální složení. Ke cti nymburských, poděbradských a regionálních dobrovolníků ale musíme konstatovat, že přes mnohá strádání většinou v jednotce setrvali nejen do ukončení bojů v létě 1919, ale pak ještě do podzimu dále sloužili na demarkační linii a zapojili se i do akcí na Podkarpatské Rusi. Jejich říjnový návrat do Nymburka přitom nebyl vůbec srovnatelný s triumfálním odjezdem a místní deníky ho ani nezaznamenaly. Za své roční působení měla setnina kromě několika zraněných kupodivu pouze jednoho padlého. Během počátečních střetů s Maďary u Trnavy na počátku prosince 1918 zahynul mladistvý kadet aspirant Jaroslav Grünwald. K jeho jménu pak byly na poválečném pomníku padlých v Nymburce připojeny další dvě místní oběti regulérní války s Maďary z června 1919. Byli to nymburský rodák Jan Pytlík, poručík 39. pluku italské legie, který padl v boji 17. 6. u Komárna, a velkoosecký rodák Bedřich Bělina, nadpor. 23. pluku francouzské legie, oběť bojů z 11. 6. u Kalné nad Hronom. Spolu s nimi si připomínáme i dalších 37 regionálních obětí bojů o Slovensko. Mezi nimi byl i můj prastrýc Josef Koch ze Mcel. Čest jejich památce!
PhDr. František Dudek, CSc.